Marek Hilšer – Občanská společnost v roce 2020
Tři otázky na Marka Hilšera
Dobrý den, Marku, rád bych se Vás zeptal, jak vnímáte občanskou společnost? Podle mě jsou jejím základem lidé, kteří se nebojí aktivně účastnit veřejného dění a mají chuť i odvahu vstoupit do politiky na jakékoli úrovni (obecní, krajské i celostátní). V mnoha případech nezávisle, bez příslušnosti k jakékoli politické straně. Myslíte, že v tomto ohledu je občanská společnost u nás na vzestupu, nebo v útlumu? Případně proč tomu tak je?
Základem skutečně funkční občanské společnosti je sebevědomý občan, o němž hovořil již TGM. Občan, který si plně uvědomuje, že osud svůj, své obce, kraje nebo celé společnosti může držet ve svých rukou, že není pouhou hříčkou jakési vrchnosti. Masaryk, ale i Václav Havel věděli, že bez takového druhu občana nemůže být kvalitní demokracie. Není až tak podstatné, zda se zasazujeme o řešení věcí veřejných jako nezávislí nebo v rámci politické strany. Oba přístupy mají své opodstatnění a místo v politice a mnohdy se mohou dobře doplňovat. Situace se za posledních třicet let v mnohém proměnila. Zdá se mi, že svobodná polistopadová generace ušla více na cestě k ideálu sebevědomého občana, o němž snil TGM. Vidíme mnoho dobrých příkladů kolem sebe. Těmi se můžeme inspirovat a občanskou společnost posilovat.
Mám pocit, že naše společnost je rozdělená více než dříve. Vy jste jako lékař absolvoval před vstupem do politiky lékařské mise pro organizaci ADRA v Africe. Myslíte si, že lidem schází bezprostřední kontakt s utrpením, aby v sobě našli větší životní pokoru, smíření a sounáležitost? Případně, co by pomohlo, aby lidé byli tolerantnější a vyrovnanější?
To je otázka, kterou si lidstvo klade od nepaměti. Jak to dělat, abychom byli lepší, pokornější a chovali se k sobě lépe? Každý hledá svoji cestu a každý máme vlastní životní milníky, které nás ovlivňují. Těžká životní zkušenost nebo utrpení mohou být jedním z nich. Na úrovni společnosti jsou důležité pozitivní vzory a osobnosti, které v nás probouzejí lepší stránku naší duše a motivují nás k tomu, abychom společně něco dobrého dokázali.
Již druhým rokem je Marek Hilšer senátorem, který si svoji cestu prošlapal sám. Do plachet mu nefoukal ani vítr zavedené politické strany, ani se nesvezl na sponzorské vlně bohatého mecenáše. Považujete to za vzácný a výjimečný úkaz, nebo je Váš příběh první vláhou, z níž by mohlo vzklíčit na půdě naší země více podobných tváří politiky? Čím se inspirovat a motivovat, případně čeho se vyvarovat?
Můj příběh není první vláhou ani poslední, jen jednou kapkou v oceánu, která byla možná jen o něco více vidět než ty ostatní. Inspiraci a motivaci hledejme ve vlastním svědomí. To nám často říká, co je třeba dělat a čeho se vyvarovat, i když to je většinou tělu nepohodlné. Myslím, že to je dobrý kompas pro každou lidskou činnost i pro politiku. Ostatně neříkám nic nového, už Sókratés to skvěle pojmenoval.
Děkuji mnohokrát za Váš čas a pozitvní myšlenky.
Lukáš Berta
autor blogu Svobodná vlaštovka
Ilustrační fotografie: Panorama Brna z vysílače Hády (vlastní foto)
Publikováno | 1. září 2020